Vrah Jack vzhlédnul ke krvavému nebi. Kde to je? Takhle to tu nikdy nevypadalo, až teď...Běžel dál a dál po pusté pláni, kde blahé paměti bývaly stromy. Nevěděl kam a před čím utíká, věděl jen, že má strach. Strach, jenž nikdy neměl. Najednou ani nebyl schopen rozeznat fikci od reality. Je to vše jen sen? Nevzpomínal si, že by šel spát. Nikde nebyla ani noha, jen rudé nebe se nad ním zlověstně houpalo a mračilo. Znovu zoufale vzhlédnul. Pohled, jenž se mu naskýtal mu vůbec nepřipomínal oblohu, kterou znal. Ba naopak - takhle si spíš představoval peklo. A tady že žije Bůh? Samé nesmysly.
Když už nemohl ze samého běhu popadnout dech, svalil se na zem a schoulil do klubíčka. Zdálo se mu, že se noří do jiného světa...
Jakmile opět přišel k sobě, zjistil, že musel usnout. To znamená, že se vzbudil z jednoho sna a v druhém ještě pořád vězí? Nebo je to VÁŽNĚ REALITA?! Zkusil křečovitě zavřít oči v naději, že jakmile je otevře, spatří louku se stromy a blankytně modrým nebem, jak to měl vše zapsáno v paměti. Ale ne, to by bylo moc jednoduché. Když upřel pohled na nebe, polekaně sebou trhnul. Cože? To není možné! Zdá se mu to jen? Obloha se zhoupla a dost níže. Připadalo mu teď, že si na ni může skoro sáhnout, ale neodvážil se jakkoliv pohnout. Už si ani nemohl stoupnout, neboť by svou vysokou postavou tu krvácející pokrývku prorazil. Rozhodl se čekat co bude, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Obloha už byla jen pár milimetrů od Jackovy ruky. Opět křečovitě zavřel oči. Potom ucítil tlak. Krvavé nebe jej tlačilo do země. Nebolelo to, ale nebylo to dvakrát příjemné. Potom se ozval temný hlas: "Zde zůstaneš vrahu, zde v zemi, kam patříš. Byl pro tebe schystán osud hrůznější než smrt. Příšernější než jakákoliv vražda, kterou jsi kdy spáchal!" Jack byl naprosto zmatený a zakřičel: "Cože?! Co to má znamenat?!" "Tady pod povrchem budeš hnít na věky věků, ani živý ani mrtvý a svými zády budeš podpírat zem, po které budou lidé šlapat. Budou šlapat po tobě! Nebudeš se moci hnout, ani mluvit, záda i klouby tě budou nepředstavitelně bolet, avšak nezemřeš. Ty NIKDY!" Zakvílel zlověstný hlas a vzápětí Jack zjistil, že to sen nebyl. Netrvalo dlouho a nemohl hnout ani rukou ani nohou. Jeho záda přirostla k povrchu zemskému a pochopil, že jak nikdy necítil, teď cítí.
Avšak jediné co cítil, byla drásající bolest prostupující celým tělem...
